Ještě před tím, než přišel do Alp první sníh, jsme si jeli užít podzimní scenérie. Aspoň na den. Také jsme chtěli morálně podpořit Jáchyma, který byl s rodiči na výletě už 5 dní a jak je známo, děti to s rodiči nemají lehké. Potkali jsme se na osvědčeném místě u Bosruckhütte a pak už to šlo všechno samo.

Tak jsme se zase dostali všichni společně do hor. Máma, táta a já, Áňa. A pak taky moje nová motorka. Jeli jsme Karamelkou, který já říkám Kamelka, prej by z toho měl radost strejda Kleboň. Já měla radost především z toho, že jsem měla co objevovat a že jsem mohla krmit kavčata u kříže.

Lidové rčení praví, že dvakrát nevstoupíš na stejný hřeben. Tenhle výlet, který vznikl spontánně jako z nouze ctnost, je ale evidentně výjimkou potvrzující pravidlo. Přechod z Kleiner na Grosser Priel jsem šel už před sedmi lety a tak bylo na nasnadě zjistit, jestli to jde dát svižněji.