Ani čtvrtý den jsme nezaháleli. Ono to při pohledu na skvělou předpověď ani nešlo. Zas jsme vyrazili první lanovkou na Midi a sprintovali pod největší místní klasiku – cestu Rébuffat – Baquet v jížní stěně. Takhle linka má díky pěknému lezení a extrémně krátkému přístupu ale jeden zásadní nedostatek – skoro vždycky se na ni stojí fronta.

Na nejjižnější a nejzápadnější alpské čtyřtisícovce jsme v minulosti s Kristinkou pověsili už dva pytle. I Luky měl na normálce na Barre nějaký resty. A tak jsme si řekli, že na to půjdeme od lesa. Přesněji řečeno, od jihu. A když nás nechce pustit normálka klasifikovaná jako PD, pustíme se do 1300metrového TD pilíře.