Saské popolejzání

| 0 comments

I tento report bude hlavně vizuální. Ne že by nebylo o čem psát, ale obrazové kráse pískovcových věží lze jen těžko konkurovat slovy. Díky Lukymu, který to všechno zase natáhl, jsem se po třech letech zase dostal na písky a opět jsem pochopil, proč někteří celý lezecký život věnují této specifické disciplíně.

Obr, Ostrov

Pískovcovou rozcvičku jsme zahájili v pátek odpoledne v Ostrově. Na úvod jsme ale nevybrali zrovna procházkovou cestu, v Královské linii (VIIc) na Obra Luky popoletěl na prvním, já poodsedal na druhým a nahoře jsme se shodli, že bude potřeba zvolnit, pokud nechceme jet večer domů.

Luky na vršku Obra po vybojované Královské linii (VIIc)
Slanění mezi Obra a Sfingu
V druhý rundě jsme si odpočali v lehké Hraniční cestě (VI)

Ve společnosti místních pískovcových úderníků jsme si dali další dvě, již podstatně schůdnější linky a když nás hmyzáci žrali k nesnesení a slunce zapadalo za obzor, vyklidili jsme scénu. Ať si odpočineme na ten zahraniční výjezd.

Ještě jsme dali Zlatnické váhy (VIIa) a pak už jsme byli sežraný
Ráno pod Falkensteinem

V Sasku jsem si chtěl samozřejmě chtěl vylézt na Falkenstein a Luky nebyl proti. Poctivě jsme vybrali doporučovanou Kotzwand (VIIa), ale ukázkově jsme to popletli, nastoupili do stěny vpravo do Rohnspitzlerweg (VIIa) a na závěr si ještě vymysleli těžší variantu. Podle mě lze ale každý výstup na písku považovat za úspěch, pokud z něj člověk odejde po svých. My jsme si navíc parádně zalezli, takže jsme rozhodně netruchlili a vydali se o kus dál.

To si ještě myslíme, že nastupujeme do Kotzwandu
Štandujeme a lezeme, kudy nás to pustí
Z největší části nejspíš lezeme Rohnspitzlerweg (VIIa)
To bychom ale nebyli my, abychom si nevymysleli nějakou specialitu. Dolézáme nejspíš VIIIa od Prachtelů.
Na vršku Falkensteinu
Slaňujeme kolem nejfrekventovanějšího Schusterwegu
Vedlejší dvojice v nějaké jižní spáře

Další zastávkou byl Vorderer Torstein, kde chtěl Luky sundat pytel v cestě Erkerweg (VIIa). Úvodní délku jsme vzali lehkým terénem zleva a už jsme si mohli vychutnávat exponované lezení k levé hraně. Klíčový krok Luky vybojoval, já díky své výšce prachsprostě přesáhl a už jsme si mohli užívat nejen vrcholové panorama, ale také vzdušný přeskok na vedlejší věž ke slaňáku. Po všech stránkách opravdu parádní cesta.

Vorderer Torstein. Tohle raději oblezeme zleva.
Erkerweg (VIIa)
Traverz v druhé délce je lezecky snadný, ale nabírá se pořádný luft
Krásné vzdušné lezení nad Labem
Po přeskoku na vršku Vorderer Torstein
Na Vorderer Torstein s výhledem na věže Schrammsteinů
Odpolední pohodové lezení začínáme na Westkante na Onkel (VI)

Navzdory děsnému vedru pokračujeme na slunci i odpoledne, ale vybíráme na populární plezírovky. Na věž Onkel lezeme po madlech Westkante (VI) a na blízkou Tante hranu Perrykante (V). Víc než lezení nás vyčerpá dlouhé chození nahoru dolů a už se nemůžeme dočkat, až skočíme někam do vody. Výživný den ještě vylepší večerní setkání se Standou a Blankou, se kterými můžeme i probrat plány na další den.

Tante z profilu
Podvečerní výhledy s Tante v popředí
Na vršku Tante po vylezení Perrykante (V)
Schrammturm
Slanění z Tante
Rathen, Lokomotive. Tam taky čeká jeden vyhlášený přeskok.

Na neděli vybíráme Rathen. Pod vyhlášenou údolkou na Höllenhund jsme sice minimálně o hodinu později, než by v aktuálním vedru bylo zdrávo, ale i tak to toho Luky statečně nalejzá. Linka opravdu stojí za to, po něčem takovém jsme snad ještě nelezli. Hodin na provázání je tu víc, než smyc, které mají lezci v celém údolí, se silami na jejich provázání (a následné rozvázání) už to tak slavné není. Navíc je nabídka chytů tak obrovská a jejich kvalita různorodá, že obvykle nateče dřív, než se v tom člověk stihne zorientovat. Tahle stěna je opravu zážitek. Už lehčími délkami dolézáme na vršek a užíváme si výhled.

Ráno pod Höllenhundem
Ementálová údolka
Luky v prvních metrech Talwegu (VIIIa)
Výhled na Gansfelsen
Na vršku Hinterer Höllenhundturm

Druhou nedělní cestu nám doporučuje Elza. A světe div se, jako správný kamarád nás překvapivě neposlal do nějakého pekla, ale do parádní a různorodé linky FKV-Kante, která nás protáhla komínem, traverzem a v závěru i příjemnou hranou po madlech. Nádhera a jak se říká, v nejlepším je dobré přestat. Však to není naposled, co lezeme na písku (Lukymu stačilo počkat 3 dny, u mě to bude snad dřív, než za 3 roky).

Svérázný nástup na Kleiner Wehlturm
Další z pestrých kroků v cestě FKV-Kante (V)
FKV-Kante (V) na Kleiner Wehlturm
Zapíšem se a těšíme se na příště!
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*