Na skialpovou túru na tenhle elegantní kopec jsme se těšili už dlouho. Rozhodli jsme se teď pro něj ale na poslední chvíli v sobotu večer, dali budík na 4:00 a v 7:30 už jsme začali šoupat lyžemi. Brzký start byl potřeba nejen proto, že opět vyrážíme na rodičovský skialp, ale protože nás na „Štýrský Matterhorn“ čeká slušná porce výškových metrů.

Tohle byla další z těch neplánovaných túr, které následně udělaly o to větší radost. Ještě během předchozího dne jsme ani já, ani Jarda nevěděli, jestli do toho půjdeme, ale podvečerní rozhovor to rozseknul. Jarda vyhlídl čerstvě šláplou stopu na Schareck a tak jsme tam vyrazili a rozhodně nelitovali.

Tahle skialpová dvojakce byla tak trochu déjà vu. I vloni jsme na přelomu roku šli na Angerkogel a Warscheneck, ale pozornému čtenáři jistě rozdíl neunikne. Ano, na celodenní skialp jsme šli společně s Kristinou, zatímco Anička byla v dobrých babiččiných rukách. Vděčni za tuto možnost jsme museli cíl vybírat uvážlivě – málo kilometrů autem, hodně výškových metrů na lyžích a ještě víc slunce k tomu.

Vánoční Alpy byly tentokrát krátké, ale výživné. Během třech dnů jsem díky Jardovi poznal další skialpová zákoutí gasteinského údolí a v dramatickém počasí jsme si vychutnali zimní hory intenzivně a dosytosti.

Takhle povedený začátek začátek skialpové sezóny se jen tam nevidí. Pravda, napadlo kousek dál od naší domoviny, ale dostatek prašanu a slunce za těch pár set kiláků rozhodně stál. Startujeme dodávku a míříme do oblíbeného tyrolského Sellraintalu.