Babí léto to letos vzalo poctivě. Zářijové závěje rychle zmizely a říjen velkoryse naservíroval řadu fantastických dní s ranní inverzí a odpoledním sluníčkem. To se sice už brzy schovává za horizont, ale do té doby stihne potěšit duši a vandráky svléknout do kraťas. Jeden z takových dní jsme využili na průzkum nám neznámé trasy na doposud neznámý kopec u Almsee.
Snažím se držet pravidla, aby cesta na výlet a zpátky nebyla delší, než výlet sám. A protože jsme měli k dispozici jeden den, lovil jsem na nejbližším okraji Alp. A vylovil slibně působící výstup na Fäustling. Vypadalo to na krátký přístup, pěkné výhledy, pestrou trasu, akorát výškových metrů a k tomu tvar hory, který nemá obdoby.
Parkoviště u Almsee je velké a po osmé tu panuje téměř liduprázdno. Bereme jen malé batůžky, hodně vody a po turistické 213 jdeme směrem na Röllsattel. Po úvodním kilometru ale značenou cestu u balvanovitého rozcestníku opouštíme a vzápětí začneme pilně sbírat výškové metry. Postupně se prodíráme inverzní mlhou a v 900 metrech nad ni na panoramatickém hřebínku vylezeme docela. Už tady je to skvělý.
Jen o kousek dál okoukneme pěknou loveckou chajdu a krásným bukovým lesem přicházíme asi za 1,5 hodiny na Schneiderberg (1324 m). Až sem to vedlo po pohodlné stezce, dál to vypadá krkolomněji. Scházíme pár metrů do sedýlka a proplétáme se labyrintem klečových kořenů.
I když je terén trochu náročnější, je evidentní, že se tudy chodí relativně často. Směr je jasný a na zcestí nás svede jen jednou stezka, která asi v 1500 metrech traverzuje dále na hranu. Správný směr vede ale kuloárem vzhůru. Tady je poprvé trochu lehkého lezení v ošemetném terénu. Za mokra nebo ve sněhu to tady, ve stinném severním svahu, asi dokáže být nepříjemné. Potkáme i pár borháků pro případné dojištění nebo slanění.
Nad kuloárem se zase dostáváme na sluníčko a brzy i ke křížku Föhrengrabeneck (1661 m). I ten sám o sobě může být hodnotným cílem. My máme ale zatím času i sil dost a tak pokračujeme. Poprvé se nám vyloupne Fäustling, hora ve svaru stoličky, která nás do těchto míst přilákala. Z našeho směru vypadá vtipně i nedobytně zároveň.
Hřebenovka pokračuje. Motáme se víceméně pořád po hraně až pod úpatí Fäustlingu. Tam začíná dlouhý traverz jihozápadním svahem, který vede místy v lehce nepříjemné jemné suti. Zas je tu pár borháků. A taky potkáváme první lidi. Přecijen tu nejsme sami. Na traverz navazuje první lezecký výšvih s asi dvojkovým lezením (opět borhák) a následně cikcak vzhůru. Po cestě se objeví ještě jedno kratší místečko, které lze případně odjistit.
Po necelých 4 hodinách přicházíme na vršek stoličky. Užíváme si samotu a krásné výhledy. Zpoza hřebene vykoukla Welserhütte, prohlížíme si i parádní Kreuzkante, kterou jsme lezli před léty. A samozřejmě nejvyšší Priel a vedlejší Schermberg. Jezero Almsee je 1,5 kilometru pod námi a vypadá jen jako malá modrá žížala. Do toho hrají porostlé svahy hor všemi barvami. Baboletní kochačka par excellence.
Dolů to odsejpá rychleji, než jsme čekali. Slézáme opatrně pár obtížnějším míst, probojujeme se s jední krátkým blouděním klečí a už si to štrádujeme po lesní pěšince ze Schneiderbergu. Tady už potkáváme víc skupinek, tenhle první kopec evidentně přivítá výrazně víc turistů, než další dva.
K jezeru přicházíme akorát. Ještě než se schová slunce za hřeben, stihneme koupačku a následně ještě alpský kafe v Dorfcafé v Grünau. Ideální tečka za dokonalým dnem!
