Zahrádkaření je v kurzu! A jelikož chceme být in, přesouváme tuto bohulibou činnost do vertikálního světa. Pravda, cesta Triple A je zarostlejší, než by si srdce horolezcovo přálo, ale jelikož je prakticky za humny, není proč váhat. Pořád je to výrazně lepší, než jet na Smíchoff. Zbývá už jen udělat si víkend uprostřed pracovního týdne, sbalit opalovák a srp a jdem to tam nasekat.
Brzká vstávání milují všichni! Radostně vyskakují ze spacáků a obdivují ranní panoramata nad údolím Ennsu…popravdě je to spíše předpověď přesahující průměrnou teplotu lidského těla, která nás nutí vyrážet velmi brzy.
Po velmi příjemném traverzu lesa (mačky s sebou) konečně nacházíme tu správnou linii a valíme hore. Hned první a třetí délka jsou příjemné šestky v pevné skále (s příležitostným kličkováním mezi drny).
Následující snímek by si pravda zasloužil lehkou retuš aby získal na dramatičnosti. Trpaslík čekající v polovině stěny má na zelenou ozdobu skály totožný názor jako my.
Klíčová délka. Delikátní traverz s odvážnými odlezy až půl metru. Tady se nemusí bát opravdu nikdo. Zatím naštěstí pořád ještě lezeme ve stínu…
Poslední dvě délky a je posekáno. V trávě jsme se neztratili, v těžších délkách si krásně zalezli a cesta nám vykouzlila úsměv na tváři.
Berg Heil na Schiefersteinu. Stín a odpolední šlofíček jsou největší motivací na sestupu. Dočkáme se obojího a v podvečer si užíváme ještě parádní sportovky v Lausse na Sonnleitnerwandu.
Foceno na Fujifilm X-T10.