Zase se nám na tu kávičku do Innsbrucku dojet nepodařilo. Do cesty se nám totiž připletl jeden hromosvod, po kterém bylo třeba se vysápat.
Hromosvod se jmenuje Kaiser Max Klettersteig a s obtížností E patří k poměrně těžkým kouskům. Lezení v únoru není zcela běžné, ale co je v této „zimní“ sezóně normální. K krátkém tričku se sápeme vzhůru prosluněným Martinswandem.
Začátek je relativně pohodový, navíc i se sluníčkem. To zelené dole jsou únorové závěje kdybyste je nepoznali.
Čím výše se leze, tím vzácnější jsou umělé stupy a kramle. Ještěže hromosvod drží pevně.
Nadšení je evidentní na všech zúčastněných.
V druhé polovině ferraty jsou vcelku vypečené úseky se silovými pasážemi bez odpočinku. Dolézáme k vrcholové knížce a fofrem dolů, než přijdou mraky.
Kaiser Max Grotte na zpáteční cestě.
Do sestupové cesty se připletl lom…takže si spodní část ferraty dáváme znovu, pro změnu směrem dolů. Aspoň si jí pořádně užijeme. A zítra zase pro změnu někam za sněhem.