Všude dobře, na Domu nejlíp

Tak se nám ten vejlet do Švajcu přes všechny peripetie nakonec přecijen vydařil. Nástrahy počasí a zdravotního rozpoložení překonalo dostatečné odhodlání a odměnou nám byl nejen nejvyšší čistě švýcarský vršek, ale především neopakovatelná atmosféra horského království jménem Wallis.

Po úvodních 3 dnech strávených v Juře se počasí konečně umoudřuje a my se ocitáme v Andermattu mezi sedly Oberalppass a Furka.  

Odpolední protažení na ferátce Diavolo přijde po dlouhé cestě více než vhod.

Nevídané dopravní stavby jak je umí jen ve Švýcarsku.

Romantické ráno po aklimatizačním noclehu na Furka Passu (2400 m)

Furka a expediční vozidlo, díky Ájo!

Serpentiny kam se podíváš. 

Konečně dáváme valem autoturistice a stoupáme z Randy (1400 m) vstříc Domu. Z druhé strany údolí nás zdraví Weisshorn, většinu času lehce zahalený v mraku.

Stoupání k Domhütte představuje poctivých 1500 metrů převýšení, Danča to ovšem i se slušně naloženým batohem zvládá s úsměvem na rtech ;-)

Pohádkové tábořiště ve 3100 m patří jen nám, všichni ostatní spí na chatě.

Vrcholový den. Zkušeně si přispíme a vyrážíme v 5:00 jako poslední. Stejně zkušeně pak ostatní doháníme a některé i předháníme. Zde přelez skalní bariéry do sedla Festijoch, přes údolí vylézá z inverzní oblačnosti fešák Weisshorn.

Neskutečná ranní panoramata ze sedla Festi (3723 m).

Normálka po ledovci Hohbärggletscher.

My se rozhodujeme pro zajímavější variantu hřebenem Festigrat (PD+, místy II UIAA).

Konečně na sluníčku…péřové rukavice ovšem zůstávají v pohotovosti.

Vrcholové partie Festigratu, sněhový hřebínek za odměnu. Uprostřed hlavní vrchol.

Nadelgrat v celé své kráse, vzadu Bernské.

A je to tady! Vršek Domu (4545 m) a celý Wallis jak na dlani – vzadu masiv Monte Rosy.

Po necelých šesti hodinách na vršku.

Vpravo Saas Fee, vlevo Zermatt, rovně do Itálie.

Po sestupu normálku opět ve Festijochu, slunce už praží o 106. Rychle ke stanu, pobalit a valíme dolů. Z vrcholu do Randy je to pěkných 3100 metrů převýšení.

Hned následující den se ocitáme nad lázeňských městečkem Leukerbad, je třeba rozhýbat unavené nohy…stoupání do Gemmi Passu.

Klettersteig na Daubenhorn je zajištěná cesta jak má být. Dlouhá, exponovaná a ve skále, kde by se normálně stejně lézt nedalo.

 

Vzdušné pasáže, vlevo sedlo Gemmi a horní stanice lanovky.

Velmi svérázná skála v jihovýchodních stěnách Daubenhornu.

Pořádnej luft na dlouhých žebřících nad městečkem Leukerbad (tam by se to líbilo snad i Tobě Bosáku, pokud to čteš ;-)

Únava a pokročilá hodina nedovoluje pokračovat druhou, ještě výživnější částí zajištěné cesty na samotný vrchol…aspoň se máme důvod se někdy vrátit. Na viděnou, zaslíbené království Walliské!