Už když jsme před lety byli s Janou a Peťou v zimních Tennengebirge na sněžnicích, říkali jsme si, že to příště bude chtít přesedlat na skialpy. A vida, stačily pouhé čtyři roky a podařilo se nám tuhle akci uskutečnit. Trpělivost ale přinesla své ovoce, protože nám uplynulý víkend na skialpovou premiéru vyšly prakticky ideální podmínky.
Pro inspiraci nám opět skvěle posloužila štýrská skialpová bible. Z dojezdové vzdálenosti do tří hodin vybíráme tentokráte Rottenmannské Alpy, míříme do údolí Gulling a v merku máme zdejší nejoblíbenější túru na vrchol Hochschwung. A nejdeme sami. Po dvou letech jsme se taky v horách nahnali s Tomem a Kačkou!
Po krátkém úvodu po urolbované louce začíná oblíbený tankodrom lesem, který je výživný při výstupu a ještě výživnější o pár hodin později při sjezdu. Následně narazíme, k našemu nemalému překvapení, na prohrnutou lesní cestu uprostřed kopce pak už se skrz řídnoucí modříny prosmýkneme na louky s výhledem. Hochschwung je na dohled a zdaleka na něj nejdeme sami.
To, co z dálky vypadalo prudce je naštěstí mírný svah. Mírný ale není vítr, který naopak sílí a který odmetl z hřebene skoro všechen sníh. Jako většina ostatních tak nepokračujeme po travách k vrcholu a otáčíme v sedle. Máme v nohách bezmála 1000 výškových a šetříme síly na zítřek. Výhledy na známý i neznámý kopce jsou fantastický.
Sjezd horní plání je navzdory (nebo díky) četným stopám příjemný a Jana s Peťou se ním popasují jako kdyby skialpovali odmalička. Největší zkouška ale čeká, jak bylo předesláno, dole ve strmém lese. Mysleli jsme si, že tudy sjezd nepovede, ale nakonec z toho byla solidní škola rychlých oblouků. I tam jsme to ale zvládli se ctí a jediné pády se tak odehrály až dole na prakticky upravené louce. Holt se ty skialpové lyže chovají jinak, než tuhé slalomky. Je teprve brzké odpoledne a náš program je jasný. Dát si šlofíčka, abychom měli energii na hlavní spánek dne. A na zítřejší túru.
Pingback: Nedělní Sonntagskogel |