Touhle dvoutúrou jsme s Lukym odpálili naše týdenní působení v evropském hlavním městě alpinismu. A protože lenost je hlavní výsadou horolezců, bylo hned prvním krokem zakoupení 7denní permanentky. Do Chamonix jsme totiž přijeli hlavně jezdit lanovkami.
Do 3800 metrů přijíždíme ukázkově připraveni. Luky po 14denní nemoci a já po týdenním pobytu u moře. Ještě že to začíná s kopce. Nejsme tu samozřejmě sami, ale zdá se, že se dneska navzdory ideální podmínce žádné nástupové závody konat nebudou. Všichni se poklidně rozutečou do všech směrů a my si užíváme klidnou cestu pod Triangle du Tacul.
Když jsme ráno na lanovce potkali Zobana a svěřili se, že jdeme na Chèré s jednou šedesátkou, upozornil nás, že se sestupem nemáme moc na výběr a budeme to muset vzít přes vršek Taculu. Ale to nevěděl o naší tajné zbrani, zmiňované lenosti. Raději jsme své životy svěřili jedné prašivé skobce a jiné prašivé smyčce a byli jsme dole natotata. Naštěstí teda ne moc rychle.
Cestu zpátky na lanovku vezmeme po hřebeni. Nejdřív krátkým Arête à Laurence (PD+) a po průchodu chatou Cosmiques navazujeme již populárním Arête des Cosmiques (AD). Ten jsme sice už šli před dvěma lety, ale není důvod si tuhle plezírovou túru nezopáknout, zvlášť když to tu dneska vypadá na místní poměry liduprázdně.
Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.