Nedělní Sonntagskogel

Kam jít v neděli jinam, než na Sonnstagskogel! Po předchozí skialpové iniciační túře jsme se přesunuli jen o pár kilometrů jižněji, do Triebentalu. Že je to v tomto údolí hezké v létě jsme zjistili už před časem, ale toto byla sněhová premiéra. Šli jsme najisto a vybrali zdejší klasiku. Parádní trasu, která kromě velkolepých kulis a nenáročného profilu nabídla i zážitkovou vrcholovou hřebenovku.

Už dole v Triebenu bylo jasné, že nás čeká krásný a jasný den, ale jak jsme se postupně nořili do Triebentalu, imaginární rtuť teploměru klesala do velice reálných a záporných hodnot. Nejdřív jsme tomu ani nechtěli věřit, ale když jsme na parkovišti vystoupili z vyhřátého auta a začali na sebe kvaltem házet všechny vrstvy oblečení, uznali jsme, že těch -17 stupňů sedí.

Stejně jako mnoho jiných problémů dnešního světa, i zimu po těle naštěstí rychle vyřeší chůze do kopce. 500 výškových lesem uteče jako nic a u Steiner Almu si už dokonce dáváme pauzu na sluníčku. Před námi šlape do sedla početná grupa s nášivkami Bergrettung, takže víme, že můžeme bez obav pokračovat.

Ze sedla Triebener Törl pokračujeme po hřebeni doprava. Jdeme v domnění, že máme cíl nadohled a nadosah. Jenže když se za příležitostných poryvů větru dostaneme na vzdálený horizont, zjišťujeme že je vrchol Sonntagskogelu ještě o kus dál a výš. Ve výšce asi 2100 metrů zapíchneme lyže a jdeme do dojít svých.

Závěrečný hřeben se nejdřív zhoupne a v závěru přichystá pár solidně strmých úseků. Naštěstí je tu vyšlapané schodiště. Na vršku kvůli větru a zmrzlým rukám moc neotálíme a po výhledu vůkol mažeme zpátky. Přemýšlíme taky, kudy to slyžujeme.

I když popisy diktují sjezd po trase výstupu, nám se zalíbí trasa ze skidepa na severozápad. Jede tudy většina skialpinistů, není tu na rozdíl od hřebenu do Triebener Törl žádný protisvah a zdejší terén také slibuje hezčí sjezd. Prvních pár metrů sešoupneme mezi drny a pak už si užíváme příjemnou lyžbu.

Od Steiner Almu dolů už je to stará dobrá lesní rallye, ale v té už máme praxi. Když se kolem půl druhé na sluníčku přezouváme z lyžáků, ani se nám nechce věřit, že tu byla ráno taková kosa. Tahle túra vyšla fakt parádně. Tak snad příště dřív jak za 4 roky!