Jak název napovídá, není tentokrát už moc o čem psát. Oblíbené cíle mezi Wurzeralmem a Dümlerhütte jsme už prošli i prolyžovali křížem krážem. Přesto, nebo právě proto, to i tentokrát stálo za to. Sněhu bylo začátkem ledna poskrovnu, ale mrazu a slunce na rozdávání.
Gró tohoto reportu budou více než jindy fotky a orientační mapa na konci, ale pár praktických informací přecijen přidám. Na parkovišti u Wurzeralmu se parkuje zdarma a to i přes noc, ale kdo zaváhá s brzkým příjezdem, může navzdory velké kapacitě přejet s křížkem po funuse. Skialpinisté platí poplatek 12 eur/osobu/den a pro výstup mají vyhrazený koridor vedle sjezdovky. Je to komfortní i bezpečné.
S Alešem jsme se vydali klasicky do sedla Hals, vyšlápli ještě kus na vršek a sjeli oblíbenou trasou lesem pod Dümlerhütte. Sněhu bylo tentokrát méně, než jsme zvyklí, ale i tak jsme si užili pěkných pár oblouků a pak, bez ohledu na stav sněhové pokrývky, i občerstvení na chatě.
Až na Rote Wand jsme šli skoro sami, zato u kříže byla půlka Rakouska. Skoukli jsme pár odvážlivců v jižních svazích a pak to vzali zpátky do Halsu a dál na špičatec Stubwies. Výhledy par excellence vydržely celý den, stejně tak prašan ve stinných svazích. Jen ledové plotny při sjezdu ve středisku připomněly, že bychom ty skialpy mohli trochu přibrousit. Ale to my si zase raději počkáme, až přisněží!
Šli jsme to zhruba takhle:
