Když nevíš, kam z Budějc na skialp, vyraz do Pyhrnpassu. A když jsi i tam bezradnej, jdi na Angerkogel. Bez velkýho špekulování, jsem o posledním adventním víkendu vyrazil tam, kde to bylo fajn poprvé, podruhé i potřetí. A i teď, napočtvrté, s prodlouženou trasou.
V Pyhrnpassu bývá poránu dost narváno. Brzkým start od auta v 7:30 tuto nepříjemnost eliminuju a mířím známou trasou přes Hintersteineralmy do gajblu Gschwandgraben. Po celý výstup nepotkám ani živáčka a vyrušují mě jen fantastický výhledy na Pyhrgass vylejzající z ranního mraku.
V lese je ještě ve stínu chladno, ale nad kosůvkou, na sluníčku, je to na opalování. U kříže na Angerkogelu kromě Ježíše potkávám dva elasťáky, kteří už mastí dolů. Já si vychutnám panorama i svačinu a v jedenáct pokračuju sice taky dolů, ale opačným směrem, na sever.
Sfoukaný sníh pod vrškem nevypadá moc slibně, ale stačí pár výškových metrů a bez kontaktu sjíždím k bývalému Angereralmu a dál do sedla Angerersattel, kde stojí malebná chaloupka Luckerhütte, která je nejen krásná, ale i otevřená.
I dál mě čeká putování neznámem. Přes krasové a kosůvkové houpáky to stáčím na východ a nakonec se po drahném úsilí se dostávám pod známý Stubwieswipfel. Středisko Wurzeralm je ještě zavřené, takže občerstvení probíhá jen z vlastních (docházejících) zásob a tak to pomalu stáčím zpátky a přes Gscheidriedel se dokroužím na Pyhrnpass. Zas to tu bylo dobrý!
Takhle zhruba jsem to prošněroval:
Pingback: Údolím Loigis na Pyhrner Kampl a Torstein |