Tak jsme se do těch Alp nakonec dostali. A co čert nechtěl, vychytali jsme snad nejlepší myslitelné podmínky. Mrzlo až praštělo a prašan lítal na všechny strany. Takhle vypadaly první dva dny našeho švýcarského lyžařského výpadu.
Nechtěli jsme spát v autě v -25 stupních, ani jsme nesouzněli se svatomořickými cenami a tak jsme nakonec sáhli po ubytování nedaleko hranic s Itálií. Cena necelých 400 Kč/osobu/noc byla tak lákavá, že jsme si ani příliš neprohlíželi mapu. Zatímco komfort ubytování ve Vianu hraničil v naší optice s luxusem, 500 výškovým metrů serpentinami nad hlavním údolí nechá jen málokterého řidiče klidným. Pokud myslíte, že přeháním, zajeďte si tam. Nebo se zeptejte Aleše, který to má po 5 výjezdech a sjezdech docela v paži. Ještě štěstí, že během toho týdne nikdy nesněžilo.
Od motorismu zpět ke skialpu. Vzhledem k lokalitě našeho basecampu jsme vzali zprvu zavděk údolím Val da Camp a vybrali túru na Piz Ursera. U malebné chaty Saoseo jsme zatočili na sever a mrazivým údolím Mera jsme si to šláplou stopou šinuli na hřeben.
300 metrů pod vrškem jsme se nejdřív kochali a pak se rozdělili. Luky s Alešem a údernou posilou, Martinem, pokračovali po hřebeni vstříc kříži a fantastickému sjezdu. My s Alčou a Medvědem jsme se na první túře drželi zpátky, sjeli jsme si zpátky k chatě a vydali se ještě prozkoumat závěr údolí a prašan v lese. Zatímco nahoře jsme zaznamenali tu a tam drobný „Felskontakt“, dole to byla učiněná fantazie co se jak množství sněhu, tak jeho kvality týká.
U auta jsme se potkali šťastně všichni a vydali se na rychlostní zkoušku do serpentin (pro případné zájemce: rekord v kategorii plně obsazených dodávek drží Aleš s časem 6:37:48 a to v úseku dole u popelnic po hřbitov nahoře).
Druhý den hlásila předpověď celý den zataženo a nejhorší počasí celého týdne. Ale zas jim to drobně ujelo, jak dokládají fotky z druhé poloviny dne. Vydali jsme se opět do údolí Camp a vybrali jsme dobře dostupný vršek Motal blízko od auta. Nemuseli jsme tak dlouho dupat dolinou a 900 výškových na vršek jsme měli natotata v kapse.
Sjezd v SV svazích plných prašanu nedaleko výstupovky neměl chybu a tak jsme si řekli, že si těch horních 300 výškových rádi zopákneme. Jen co jsme přišli na vršek, roztrhlo se to a vylouplo se z toho odpoledne jak ze žurnálu. Aleš vykoukal sjezd na severozápad a tak jsme to tam vyslali.
Sjezd horní části Motalu byl famózní a i když to tak z fotky nahoře nevypadá, i slušně prudký. Aby toho nebylo málo, zamířili jsme ještě do žlábku v modřínovém lese. A to hned dvakrát.
Nejdřív jsme se nechali falešně zlákat do nevyjetého průseku a málem jsme se dostali do průse.u. Kolmé skály se nám skákat nechtělo a tak jsme to zase pokorně vyšlápli, trefili už správný žlab a opět fest strmým sjeli až dolů do údolí Camp.
Dole jsme se akorát potkali s Alčou a Medvědem, kteří si v druhém kole našli své nádherné lajny a všichni jsme spokojeně odjeli do našeho doupěte. Na první dva dny to není nebylo vůbec marný a to jsme ještě nevěděli, že to bude ještě lepší!
