V dnešní době, kdy se roční období střídají co dva týdny, se nedá spolehnout na obvyklé podmínky. A tak se leze to, co se objeví na sociálních sítích. Je to bláznivé, ale aspoň je šance, že to dobře dopadne. Navíc se nám to hodilo do karet a tak jsme po dolomitském hodování vyrazili do oblíbeného Sellrainu.
Po noci v Praxmaru v pojízdném winterraumu sjíždíme do Lüsens a ještě za šera nastupujeme dolinou. Obvykle tu bývá solidní mrazák, ale teď je všechno jinak. Je nám jasný, že máme jednu z posledních šanci prolézt se mezi těmi visatci, než zcela uzrajou a popadají. Brzy stojíme pod vyhlídnutou linií Hängende Gärten (WI6, 140 m) a začínáme tesat do promočené první délky.
Do druhé klíčové délky jde samozřejmě Luky, mě chybí morál i síla. Podmínka naštěstí docela přeje. Chce to samozřejmě odvahu, ale nohy jsou dobrý a převislý boulder je o jednom kroku a pak je zase pěknej rest, než se nastupuje do druhého sloupku. Štandujeme v malém ledovém vhloubení.
Nejdřív to vypadalo, že to dál bude snadný, ale chyba lávky. I třetí délka je poctivá vytrvalostní WI5. Luky štanduje na konci kolmáče a dole se akorát chystají dva místňáci do první délky.
Dolézáme ještě výlezovou 4. délku a začínáme slaňovat. Mezitím místní borec přeleze celé těžké místo na jednu 60metrovou délku a než dobere parťáka, má vyvrtané abalaky. Já mezitím chytře naslaňuju do visatých záclon, ještě si solidně zalezu než se z toho dostanu a než se z tý šlamastyky dostaneme, místňáci už jsou dole v hospodě. Ještě je co pilovat. Díky Luky za natažení parádní linie.
A krátké video na závěr:
