Tohle byla další z těch neplánovaných túr, které následně udělaly o to větší radost. Ještě během předchozího dne jsme ani já, ani Jarda nevěděli, jestli do toho půjdeme, ale podvečerní rozhovor to rozseknul. Jarda vyhlídl čerstvě šláplou stopu na Schareck a tak jsme tam vyrazili a rozhodně nelitovali.
Stejně jako během naší povánoční výpravy startujeme z mrazivého Sportgasteinu. Dneska je ale teplota akceptovatelná, v celých Alpách je totiž vedro. V pátek v půl osmé není na parkovišti potřeba velkého kumštu, abychom našli volný flek a tak vyrážíme v klidu a pohodě vstříc osamělé a krásné SV stěně Scharecku, která se nám v plné kráse ukazuje už od auta.
Nejstrmější úsek je ukázkově šláplý dobrodinci z předchozího dne. A nejenže nám přichystali skvělou stopu, ještě navíc jeli dolů alternativní variantou, takže na výstup zůstal cikcak zcela neporušený. Díky! V ufoukaným je to bez váhání na haršajsny, nahoře i kus na boty. Pak už zase naskočíme do lyží a spokojeně stoupáme klidem a tichem.
Většina výstupu vede ve stínu, což nám vyhovuje hned ze dvou důvodů. Nepotíme se a ještě se můžeme těšit na krásný sjezd v prašanu, který tu zůstal chráněný. Druhé sluníčko slavíme druhou pauzou a výstup se pomalu začíná překlápět do finále.
Ještě než se přehoupneme přes sedlo, připraví nám údolní mlha parádní spektákl. Pak proběhneme kousek po sjezdovkách a kolem horní stanice lanovky a dřív, než nám to stihne zkazit zážitek, jsme zase sami. Po vrcholovém hřebenu jdeme po svých, ale lyže bereme s sebou. Máváme Glockneru a za pár minut i kříži. Schareck je můj první třítisícový kopec, na který jsem kdy vylezl a tak to tu pro mě má vždycky výjimečnou atmosféru. A dnešní výsostné počasí a skvělá túra to jen umocňují.
Z horní části sjezdu máme nejdřív obavy, ale ty se brzy po najetí to prosluněných svahů rozplynou. Slunce tu zaúřadovalo tak akorát a lyžba je výrazně lepší, než jsme čekali. Přechod do stínu je rozpačitý, ale pak si už zase rochníme v nadýchaném prašánku. Projedeme střední mírnější část a po stopách našich předchůdců míříme ke strmému kuloáru vpravo.
Jarda se strmým prosmýkne s elegancí, já s rozpačitostí, ale užijeme si to oba. Podmínka je dobrá. Za dalších pár minut už ze sebe sundáváme zpocený hadry a libujeme si, že nám to zase tak pěkně vyšlo.
