3x mrazivý gasteinský skialp

Vánoční Alpy byly tentokrát krátké, ale výživné. Během třech dnů jsem díky Jardovi poznal další skialpová zákoutí gasteinského údolí a v dramatickém počasí jsme si vychutnali zimní hory intenzivně a dosytosti.

Příliš mnoho zážitků na Silberpfennigu

Silberpfennig (2600 m), Angertal

Vlastně jsem se tak trochu vetřel k Lukášovi, kterému Jarda po tři dny poodhaloval místní skialpové lahůdky. Druhého dne jsem se k nim připojil a vyrazili jsme z Angertalu směrem na oblíbený Kalkbretterkopf, pod jehož vrchol jsme ovšem uhnuli a pokračovali až na vzdálenější Silberpfennig.

Akorát jsme se chystali ke krátkému mezisjezdu. Jarda první, já za ním, Luky čekal poslední. Ještě než stihl vyrazit, přiblížila se k němu shora dvojice výtečníků, která odřízla na hraně menší lavinu, která dojela jen pár metrů od Lukáše, který nestačil zírat a rukou už se natahoval po spoušti laviňáku.

Jen co jsme se otřepali, sjeli za námi do doliny jiní dva a jak se tak ochomejtali opodál, ozvalo se nejdřív „pfůůůůů“ a pak kopice nadávek. Borec omylem odpálil své parťačce airbag a ta mu za to po zásluze poděkovala. Už těch zážitků bylo pro dnešek dost.

Ve zbytku túry už se stačilo jen poprat s větrem a pak si v klidu vychutnat fantastický sjezd. V nohách jsme měli 1600 výškových a těšili jsme se na další den.

Mráz a kopice prašanu na Hagenerhütte

Hagenerhütte ze Sportgasteinu

Na další den vybírá Jarda Sportgastein a Vorderer Geisslkopf. Otazník visí nad větrem, který na hřebenech řádí jak černá ruka. To nás ale prozatím netrápí, protože se pereme spíš s mrazem. Ve Sportgasteinu u vody je ráno jak v ledničce.

Měli jsme více štěstí než rozumu, protože dva skialpinisti vyrazili hodinku před námi a prošlápli stopu hlubokým prašanem. Takže jsme si šli jak páni a mohli jsme jim děkovat a naopak litovat jinou dvojici, která se jen na botách snažila stejně bezedným prašanem probojovat ke fragmentu ledopádu na konci doliny.

Nahoře zima čarovala. Zametala, sochala a zdobila vše kolem. Bez velkého váhání jsme odpískali náš původní cíl a zapíchli to na chatě. Sjezd byl opět jak víno. Ve stínu mimo dosah větru se udržel parádní prašan a my jsme si ho vychutnali plnými doušky.

Dlouhým údolím Anlauftal

Vordere Grubenkarscharte, Anlauftal

Třetí den bývá jak známo kritický a tak jsme vybrali nejdelší túru. Třetí pro mě, Jarda už túruje týden v kuse. Vyrazili jsme do dlouhého údolí Anlauftalu s cílem někde na hřebeni Ankogelu. A zase jsme měli klidu, protože jsme začali prošlapanou stopou, která končila až hluboko v dolině.

Linii do Radeckscharte a Ankogel nakonec Jarda vyhodnotil jako moc sfoukanou a tak jsme uhnuli doleva směrem k Untere Grubenkarscharte.

A tak jsme ťapali a ťapali, až jsme došli skoro na hřeben. Pod ním jsme si řekli, že to vypadá ošemetně, tak jsme snědli svačinu, rozhlídli se kolem a vydali se zpátky. A zas to bylo skvělý. Díky Jardo!