Ještě před nějakou dobou by mě nenapadlo, že pojedu dobrovolně lyžovat do střediska. Ale minulý pátek byl důkazem toho, že to zdaleka nemusí být taková nuda.
V aktuální katastrofické sněhové situaci na severní straně Alp se nám s Alešem daří vychytat téměř nemožné. Den, kdy je slunce, málo lidí a prašanu tolik, že by se mohl vyvážet do celého světa. Na nějaké túry to vzhledem k lavinové situaci není. A ani byste se v bezedném sněhu zřejmě nikam neprošlapali.
Prvních pár jízd dáváme po sjezdovkách, na kterých leží pěkných 20 čísel čerstvého a pak už lovíme nerozježděné terény v lesích kolem. Když už vyčerpáme i tento potenciál, lepíme pásy a vydáváme se nových lovišť. Celý den to graduje a poslední tři jízdy jsou absolutní paráda. Nohy máme na padrť. Abych sjel na parkoviště, musím každých 200 metrů zastavovat. Tahle permice se vyplatila každým eurem a video níže je toho důkazem.
Tuny prašanu ve dvou minutách
Zapněte si zvuk, dejte si video na celou obrazovku a užijte si zpomalené záběry Alešovo lyžařského umění:
Foceno a točeno na Fujifilm X-H1.
Pingback: Květnový prašan v Ötztalu | Jakub Cejpek