Foto+Video report
Patrouille des Glaciers je legendou mezi skialpovými závody. První, striktně vojenské ročníky se konaly už ve 40. letech a i dnes má celou organizaci pod palce švýcarská armáda. Celý podnik, který má dvě varianty tras (Zermatt–Verbier 53 km + 4000 Hm a Arolla–Verbier 28 km+1900 Hm) se koná každé dva roky a o místo na startovce se navzdory vysokému poplatku svádí těžký boj.
Větší šanci o místo mají vždy Ti, kteří se už v minulosti účasnili, případně ti, v jejichž tříčlenném týmu je horský vůdce UIAGM. My jsme tudíž měli jasného žolíka, protože celou akci zpunktoval Gabo. Pro Honzu s Michala, kteří doplňují tým, je to první účast na PDG a tak přijíždíme do Arolly už o 3 dny dříve, abychom se dobře aklimatizovali a užili si i stylové atmosféry. Chodíme po okolních kopcích, kluci ladí vybavení a formu a já kolem pobíhám s foťákem a závidím jim jejich ultralehkou výbavu.
V prvním odpolední vybíháme jen krátce k sedlu Pas de Chevres a kopírujeme tak první úsek závodu.
Druhý den stoupáme k chatě Vignettes (3160 m) na nejdražší pivo letošní zimní sezóny.
Třetí den se na nás konečně pořádně usměje sluníčko, vyrážíme směrem k chatě Bertol, proti směru dlouhé trasy PDG. Tudy budou uprostřed noci sjíždět závodníci přibíhající z Zermattu.
V úterý čeká kluky především regenerace a byrokracie. Já nepotřebuji to první a už vůbec ne to druhé a tak si ještě před snídaní vybíhám opět do sedla Chevres, abych si v nádherném světle prohlédl krajinu, kterou budou kluci zítra procházet v naprosté tmě. Obří vojenský stan označuje první časovou kontrolu, limit je na této krátké trati naštěstí velice mírný – na 700 výškových metrů mají závodníci velkorysý čas 1:45.
Kontrola povinného vybavení probíhá v Evoléne vskutku vojensky. Vše jde v jasně stanoveném pořadí, přesně podle pravidel a bez zbytečného zdržování. Měří se pečlivě a striktně délka lyží, cepínů a lana, jehož průměr se ještě kontroluje šuplerou. Vojenská přesnost a neoblomnost je příkladná. Než se nadějeme, je vše vyřízeno a kluci už slyší jen povzbuzení „bon course“.
Start v půl čtvrté ráno zřejmě naplánoval někdo s jasným úmyslem tak, aby si šli závodníci před tím lehnout, ale aby byli náležitě neodpočatí a rozespalí. Energická atmosféra naštěstí přebíjí veškeré příznaky spánkové deprivace a tak s výstřelem všichni nadšeně šlápnou do lyžáků a mizí v černočerné tmě. Já sedám za volant a kroutím nekonečné zatáčky do Verbier, abych jim nadběhl.
Svítání u sedla Col de la Chaux (2940 m) je jak ze žurnálu. První sluneční paprsky olizují Grandes Jorasses i Mont Blanc a do sedla se jako had vine zástup stovek diváků, kteří tomuto závodu dávají onu neopakovatelnou atmosféru. Postupně prochází jednotlivé, teď již jaksepatří unavené, týmy a to jak z dlouhé, tak krátké trati. Sedlo Chaux je pro ně posledním prubířským kamenem, odsud se jede už jen s kopce.
Pohled na východ ukazuje masiv Rosablanche s nejvyšším bodem krátké trasy v 3160 m. Ze stínů se vynořují jednotlivé týmy a já čekám, kdy se objeví kluci.
S úsměvem na tváři a už pod plnou palbou slunečních paprsků se po osmé objevují tři šviháci v kombinézách a společně absolvujeme finální část závodu. Sjezd lyžařským střediskem je za odměnu a i na uzoučkých závodních lyžích zřejmě docela příjemný a my brzy vbíháme do centra Verbier.
Závěrečný běh centrem města s lyžemi na zádech není žádná hitparáda, ale patří k neodmyslitelnému koloritu závodu. Kluci protínají pásku v čase 6:16 a už se jist těší, až si za dva roky střihnou dlouhou variantu :) Mně nezbývá než jim poděkovat, že jsem mohl zažít tuto skvělou akci a nemusel jsem přitom oblékat kombinézu a závodit.
Videoreport
Příprava a průběh závodu ve čtyřech minutách. Je to ve 4K, tak si to dejte na celou obrazovku a přeji pěknou podívanou!
Foceno na Fujifilm X-T2 a X-H1, video výhradně na X-H1.
