Asi si to oblíbené přísloví lehce modifikujeme. Rádi bychom, kdyby rok 2018 byl nikoliv jako jeho první den, ale ten před ním. Silvestrovská túra na Rotlahner fantasticky završila naši dolomitskou epopej.
Už už jsme měli namířeno na zcela jinou túru v srdci Sennes, ale osud tomu chtěl, že jsme nakonec stočili volant do údolí Gsieser Tal. V jeho úplném závěru, na samém konci silnice, leží poklidná vesnička St. Magdalena, kde je jen jeden vlek, desítky kilometrů perfektních běžkařských tratí a celá řada skialpových cílů.
My vybíráme oblíbený vršek Rotlahner. Pokud platí, že by člověk neměl silvestr trávit sám, tak to máme pokryté. Je jasné, že na této oblíbené túře o společnost nebudeme mít nouzi. Což ale zdaleka nevadí, protože pláně jsou tu široké a prašanu je na nich dostatek pro všechny! To byl také jeden z důvodů, který nás nalákal do této lokality. „Skvělá túra v bezpečném terénu, ideální když čerstvě napadnou kopice sněhu.“ Postupně ukrajujeme 1300 výškových metrů, nemůžeme se dočkat sjezdu a dáváme autorům za pravdu.
Ze sedla Heimwaldjöchl pokračujeme posledních sto výškových po vyfoukaném hřebenu s převějemi. Vítr s námi trochu lomcuje ale za pár minut jsme nahoře a připojujeme se k vrcholové seanci s výhledem na Dolomity i Taury. Údolí na sever od nás už patří Rakousku.
Dokázali bychom se kochat ještě hodně dlouho, ale vidina těžknoucího sněhu nás popohání. Chceme si ještě užít parádní prašánek. Sešoupneme se po hřebeni a už sázíme oblouky. Sjezd opravdu stojí za to. Ještě se se zatajeným dechem podíváme, jak místní borci sjíždí strmější svahy za doprovodu drobných lavin a pak už nás čekají jen další lyžařské radosti. Ty končí u hranice lesa, kde se naopak plezír rychle změní díky strmému hangu v krutý boj. Všechny útrapy jsou plně zapomenuty až nad šálkem kávy u poledního klidu na lůžku. Byl dost fajn, ten rok se sedmnáctkou na konci!
Pingback: Karamelka, náš domov na kolech | Jakub Cejpek