K Vánocům patří sladké dobroty! A stejně tak odpočinek. Proto jsme naše jihotyrolské působení začali tímto jablečným závinem a velmi pozvolna. Je 23.1. a musí nám vystačit síly až do Nového roku.
Zpátky se držíme i kvůli lavinové konstelaci. Je klasická „Hochwinter“ situace: sněží, fouká a na mapě se to hemží vykřičníky. Zařazujeme srabácký pohodový mód, který držíme i následující dny, při plánování se vyhýbáme třicítkovým svahům jak čert kříži a více než na sjezdařské zážitky se zaměřujeme na panoramata. Jako první losujeme z osudí vršek Strudelkopf.
Z údolí Carbonin/Schluderbach až k chajdě Dürrenstein Hütte/Rifugio Vallandro šlapeme po vyrolbované cestě. Zatím se tady těm lavinám vyhýbáme úspěšně. I pak je to slušná dálnice, naštěstí docela bez lidí, kteří asi tou dobou zdobí stromek. Kdyby bylo sil nazbyt, lákal by blízký vrchol Pico di Valladro/Dürrenstein (2839 m), takhle rádi volíme bližší Monte Specie/Strudelkopf (2306 m). Dvojí až trojí tyrolské názvy jsou bláznivé. Výrobci turistického a silničního značení si mnou ruce.
I na nižším Jablečném závinu je krásné 360° panorama. A solidní vítr. Dává našim tvářím mrazivou masáž a pěkně češe i hřebenové převěje. Ale hlavní, pro co jsme si přišli, je výhled na Tre Cime. Je to jen taková malá ochutnávka dní následujících, protože je rozhodně nevidíme naposled.
Když už na sebe nemáme co obléct a podaří se nám slepit pásy, frčíme dolů. Dojde i na pár oblouků v prašanu a pak už jedeme zimní rallye po lesní cestě. Nabrat vodu, zatopit a spát! Zítra je Štědrý den a je potřeba nabrat síly.
Pingback: Karamelka, náš domov na kolech | Jakub Cejpek