Sluníčko v Les Vigneaux a sníh v Quyeras

Naše spanilá jízda zemí, kde mají nádherné hory a nikomu tu nerozumíme směle pokračuje. Poté, co jsme se vybáli a vymrzli na nejvyšším kopci široko daleko, rádi zařazujeme rest-day. To znamená, že vyrážíme na ferratu… 

Základní tábor jsme zkušeně založili přímo pod stěnou na dohled od vesničky Les Vigneaux a tak jako správní lezci vyrážíme už kolem jedenácté. Listopadová rána jsou chladná a my se chceme opálit. V hledáčku máme ferratu La Balme (D), která dle popisu slibuje lezecký i estetický zážitek.

Francouzi si nevymýšleli (i když vlastně nevíme, co říkali). Zásluhu na naší spokojenosti má nejen pěkně vedená linie, ale také počasí, díky kterému si můžeme užívat jak dalekých výhledů, tak krátkých rukávů a nohávů. V polovině stěny přichází rozcestí. Vlevo je lehčí a kratší výlezová varianta (Le Colombier, B), vpravo obtížnější (La Balme, D). Vzhledem k tomu, že jsme tu zcela sami, nakoukneme nejdřív na exponovaný žebřík vlevo a pak se vracíme zpět poprat se s variantou „sportivo“ (nebo co to tam psali…).

Ruce dostávají hned o poznání víc zabrat, ale tvůrci naštěstí nešetřili kramlemi. Po několika kratších stěnkách a krátkém převisu nás přivítá závěrečný fotogenický vertikální úsek. Po chvíli exhibování dolézáme na konec zajištěné cesty, kde se na lavičce užíváme slunce, které až příliš rychle mizí za obzor a kocháme se jak protějším hřebenem Quyeras, tak sousedním mohutným masivem Tete d’Admont. Mimochodem, když už je řeč o Quyeras…

Jen o dva dny později parkujeme ve zcela jiném světě. Vzdušnou čarou jsme jen 25 km daleko, ale je potřeba nasadit zcela jiný outfit a sportovní vybavení. Pravda, sněhu je v této vyhlášené prašanové destinaci (díky Martinovi za doporučení!) stále poskrovnu, ale my jsme i tak rozhodnuti, že zahájíme aspoň symbolicky skialpovou sezónu. Ze stále spícího střediska Ceillac stoupáme po sjezdovce, která ještě čeká na otevření…

Ve volném terénu je to se sněhem pořád bída. Taky jsme maximálně jen 2400 metrů nad mořem a 110 km od jeho břehu. I tak si užijeme první oblouky ve volném terénu i na manšestru. Nepopíráme, že došlo i na trochu toho kamení… Ale až to tady pořádně vysněží, bude to parádní. Quyeras jsou nádherné hory! Můžete mrknout na webky jak to tu aktuálně vypadá.