Pokračujeme v objevování hřebenového ráje v okolí Sudetendeutsche Hütte! Sotva jsme stihli vstřebat okouzlení z výstupu na Muntanitz, už si to štrádujeme pod další „grát“.
Severní hřeben na Gradötzkogel (3063 m) by se mohl jevit jako nevlídná mrazivá túra, ale stačí vyrazit až odpoledne a orientace se obrací v náš prospěch. Prosincové sluníčko svítí seč mu síly stačí a my stoupáme nejdříve na sněžnicích do sedla Gradötzscharte a následně už lehkým lezeckým terénem (max. II+) směle vzhůru. Kulisou je nám opět výhled z první ruky na Glockner a další krásné vrcholy centrální části Vysokých Taur.
Neuplynou ani tři hodiny a stojíme u vrcholové pyramidy Gradötzkogelu. Při odpoledním sestupu si chválíme dnešní vyvedený den a už si prohlížíme zítřejší cíl…
Pondělní svítání nás zastihuje na severovýchodním hřebeni Nussingkogelu (2991 m). Je všední den, takže vzhůru do práce, čeká nás hřebenovka s lezeckými pasážemi až III+.
Přes strmé věžičky se propracováváme až k finálnímu hřebeni, který z dálky vypadá snadno schůdný, ale zdání klame. Po jemných lištách přelézáme delikátní plotnu a konečně vytahujeme z batohu i lano. Jednoduchému postupu nepřispívá ani fakt, že jdeme natěžko, na chatu už se vracet nebudeme.
Počasí opět vychází na jedničku. Pod modromodrou oblohou dolézáme za tři hodiny ke vkusně zpracovanému kříži a psychicky se připravujeme na toliko oblíbený sestup. Berg heil!
Pingback: Neznámý Muntanitz | Jakub Cejpek Photography
18.12.2015 at 09:23
Koukám, že užíváš pěknej počas (i když bez sněhu :-() na plný pecky…tož ať delikátní lišty a plotny drží a výhledy na Alpské špičatce stále baví :-)
Hore zdar kámo !