Schreckhorn – nejtěžší čtyřka Bernských Alp

Pro někoho exkluzivní dovolenou představuje válečka na pláži v Karibiku, pro nás je to Švýcarsko. Ostatně, trvá to tam stejně dlouho a náklady jsou podobné. S Lubošem, švýcarským matadorem, máme jasný plán – posbírat pár těžších vršků a řádně si to užít. Druhou část plánu jsme splnili dokonale a to, že jsme máme v kapse zcela jiné kopce jen svědčí o našem vytříbeném smyslu pro improvizaci.

Ráno prvního dne nás vítá pod severkou Eigeru. Tento „nedorostlý“ vršek zůstává ovšem stranou našeho zájmu a neohroženě kráčíme směrem k Schreckhornhütte. Avizovaných 5-6 hodin díky spánkové deprivaci jen těžko přebíjíme týmovým nadšením.

I díky tomuto nutričnímu specialistovi zdravíme svéráznou obsluhu Schreckhornhütte už za 3:50 a jdeme hned na kutě. V osm večer se probudíme jen dobu nezbytně nutnou k uvaření večeře a rychle zpět pod peřinu, budík nastavujeme na 1:15. Noc plná hvězd a představa dlouhé túry nás rychle staví na nohy. Aby těch výškových metrů nebylo málo, scházíme nejdříve na ledovec Obers Ischmeer a pak opět vzhůru, černočernou tmou.

Nekonečné serpentiny v suti střídá křupot maček po ledovci Schreckgletscher. Tři dvojky před námi mají náskok a jako bludičky blikají pod nástupovým kuloárem.

Elegantní pyramidu Finsteraarhornu olizují první sluneční paprsky když přecházíme z ošemetného sněhového svahu na skalní rampu. Probuzení nového dne v horách má neskutečnou atmosféru, tohle divadlo se neomrzí.

Ledovec Schreckgletscher (nahoře, vlevo dole) vypadá divoce, ale zůstává dlouho ve stínu a jeho přechod je aktuálně bez velkých nástrah.

Na „rampu“ navazuje za sedlem jihozápadní hřeben, kterým stoupáme k vrcholu. Lezení v kompaktní skále do obtížnosti III je čirá slast. Sotva se stíháme rozhlížet kolem.

  

Teprve nedaleko vrcholu zasáhnou naše tváře sluneční paprsky. Krátké hřebenové finále a už si podáváme ruce. 360 stupňové panorama a vymetená obloha nabízí výhledy do všech koutů Švajcu.

Radost z výstupu lehce narušují Lubošovi křeče, které k jeho velkému nadšení navštěvují jeho stehna. Plánovaný přechod na „blízký“ Lauteraarhorn má tedy jasnou stopku a my po zamáčknutí slzy při pohledu na nádherný a rozeklaný hřeben zahajujeme sestup.

Slézáme, asi 15x slaňujeme brzy přeskakujeme veselou odtrhovku. Dolů to jde fofrem.

Nad Lubošovo hlavou rampa a navazující JZ hřeben. Už jen dobruslit po sněhovém poli zpět k chatě a dorvat 1600 metrů dolů do Grindelwaldu. Pěkně nám ta dovolená začíná.