Ani nevím, proč jsem měl utkvělou představu, že je v Höllentalu mírná klasa…protože linie žlutého října z nás v „pouhých“ devíti délkách vysála veškerou energii včetně rezervních zásob. Mezi nepřebernými možnostmi, které rakouské údolí, porostlé trsy trav a borovicemi nabízí, vybíráme s Lukášem linku středem stěny Blechmauer, která se pyšní především luxusním 30 minutovým nástupem. O co méně jsme se ovšem nadřeli cestou od auta, o to víc nám dalo do těla samotné lezení.
Kaiserbrunnská klasika – češi, poláci a neopakovatlné aroma čističky odpadních vod. Přebíráme matroš a rychle vyklízíme pole. Za chvíli už se navazujeme pod stěnou Blechmauer ve velkém Höllentalském údolí a rozhýbáváme ztuhlá těla v prvních délkách: 6-,7-,7-. Slušná, ale stále bez problémů lezitelná rozcvička.
V druhé polovině začíná přituhovat. Čím dál méně trávy, stále strmější skála s těžšími kroky. První 7+ za spoďáky bez nohou lze ještě vyřešit zatnutím zubů, nicméně 7. a 8. délka představují těžké lezení od štandu ke štandu.
7. délka: silová spára za 6+ následovaná hladkou stěnou se sekvencí těžkých kroků. Ještě vypečený výlez na polici a konečně štand.
8. délka: Říkali jsme si, že to bude jen pár těžších kroků na začátku, ale zas to byla setsakra dřina. Luky to nejdřív okoukne a pak to dorveme do zdárného konce.
Berg heil! Psané 4 hodinky jsme si z čistě tréninkových důvodů lehce protáhli na 5:15, ale kdo by spěchal v takové skvělé cestě. Rychle dolů, Kaisebrunn, koupel, jídlo, káva, koma…
Foceno již tradičně na Fujifilm X30. Pro případné zájemce k dostání výhodně na Fujishopu.
