To jsme si takhle jednou chtěli užít pohodové baboletní vícedélky. Vybrali jsme jižní stěnu s krátkým nástupem a klasickou vychválenou linií. Vše, včetně dopoledního přivítání výše zvěčněnými sudokopytníky, vypadalo ideálně.
Vystoupení z auta u Oberst-Klinke-Hütte už ovšem přineslo jisté rozčarování. 9 stupňů v 11 hodin dopoledne není zrovna dobrým znamením pro plánované plězírové lezení. Ono nám to ostatně mělo dojít v okamžiku, kdy jsme zjistili, že jeden odborník přes balení lezeckého harampádí zapomněl doma podstatné množství presek. Z doporučovaného počtu osmi jsme jich měli přesně nula. Ale což, nenechali jsme se tímto drobným nedostatkem odrazit a odhodlaně jsme vykročili vstříc té špici vpravo nahoře.
Jo, tohle polezeme. Südwestpfeiler na Kalbling.
Navzdory lehké obtížnosti jde i první délka ztěžka. Nejde ani tak o to, že je nutné nýty provazovat smyčkami a maximálně využít těch pár karabin, které máme. Horší je kosa, kvůli které se skály štítíme vůbec dotknout.
Pokud lezete tak, že se držíte jen pěstmi, projeví se teprve naplno tak důležitá technika nohou.
Po dvou dýlkách už toho máme akorát dost a bídně zdrháme z boje. Z mnoha přítomných lezeckých dvojic nejsme zdaleka jediní. Modrající prsty jsou pádný argument, který překoná i veškeré lezecké nadšení.
¨
Obtěžkáni lezeckým nádobíčkem vyrážíme na vyhlídkový špacír s vyhlídkami na Haller Mauern.
Těm vítr nevadí.
Hřebenovka z Riffelu na Krezkogel je typická Panoramaweg. Vpravo vzadu západní stěna Kalblingu.
Při odpolední siestě už se ani nechce věřit, že nás ze stěny vyhnala zima.
Exluzivní podvečerní počasí trvá až do večeře s vyhlídkou na Kalbling a následný západ slunce. To už ale myslíme na další den, kdy si plánujeme spravit chuť o kus dál…
