Chamonix vol.1 – Les Droites

3, 2, 1, týdenní výprava do Savojských Alp začíná. A jelikož je plánování i tentokrát především v rukách Jagyče, probíhá i rozkoukávací aklimatizační výstup ve slušném tempu. Jen co se naše tělesné schránky tak tak zmátoří po dlouhém přesunu, frčíme vláčkem na Montenvers a dále již po svých do lůna hor. Cíl? Krásný vrchol Les Droites, který narostl akorát do magické hranice 4000 m n. m. 

Mer de Glace zblízka již zdaleka nepůsobí tak ladně, nicméně výhledy na okolní štíty v čele s Grandes Jorasses tento obraz zásadně vylepšují.

Nekonečné žebříky překonávající skály ohlazené od ledovce jsou zábvným protažením po cestě TAM a nepříjemnou překážkou po cestě ZPĚT. Ještě před pár desítkami let by jich nebylo potřeba…

S ubíhajícími lety a ubívajícím ledovcem nezbývá, než žebříky směrem dolů nastavovat a nastavovat. Expozice je solidní! Údolí Taléfre čeká…

Bivak pod pokličkou má více než přiléhavé jméno a ačkoliv je na dohled od aktuálně velmi rušné chaty, panuje zde těžká pohoda. Stany nakonec nestavíme a krásnou letní noc trávíme pod převisem. 

Budíček ve 2:00, odchod o hodinku později. Nejdříve lehce dolů na ledovec a pak již směrem k jižnímu hřebeni Les Droites. Překonáním odtrhovky pod sněhovým žlábkem začíná zábavná část výstupu.

Na  výlezu z kuloáru začíná pomalu svítat a otevírá se panorama okolních vrcholů – Aiguille de Triolet, Grandes Jorasses, Dent du Géant, Mont Blanc. Prohlížíme hřeben Peuterey, hlavní cíl naší výpravy…

Mixovým terénem s troškou bloudění vzlínáme rychle vzhůru. Za zády máme celý hřeben Rochefort a Jorassy. 

Každý si hledá svojí trasu, mačky se zakusují do pevného firnu i skřípají po zlatavé žule.

Hřeben Peuterey, Blaník, Gevassutiho kuloár na Tacul, Col du Midi, Bosák….

Podvrcholovým sněhovým hřebínkem ukrajujeme poslední metry.

V 7:00, po pěti hodinách výstupu je posekáno. Vrchol Les Droites (4000 m n. m.) je jen náš, což je vzhledem k počtu lidí na chatě téměř zázrak…většina z nich se sápe Whymperem na sousední Verte.

Jagyč balancuje nad údolím Argentiére. Odtud snad někdy vymastíme nějakou tu severku.

Sestup prokládáme několikerým slaněním. Chvátáme co to jen jde, jelikož už v 8 ráno začímá být nesnesitelné vedro.

Akorát na oběd jsme zpátky pod pokličkou. Krásné místo a ideální azyl před poledním spalujícím žárem.  Po pár hodinách restu balíme fidlátka a sestupujeme zpět k lanovce akorát včas abychom unikli prvním kapkám deště. S 1500 metry výstupu, 2400 metry sestupu a vědomím dobré aklimatizace se ukládáme ke spánku na konečné zubačky. 

Pokračování příště…

O celé akci se také můžete dočíst ve skvělé slohové stati z rukou Jagyče.